Popis

Appenzellský salašnický pes - váš věrný ochránce

...

Je to středně velký pes, od ostatních salašníků jej rozeznáte dle zatočeného ocasu nad záď, ve zbarvení: uhlově černá srst s hnědým pálením a typickými bílými znaky. Navíc je ve standardu uznávána i hnědá varianta. Appenzellský salašnický pes budí pozornost všude, kde jej potkáte. Někdy právě i výrazným štěkotem, jindy tím, že je to stále málopočetné plemeno. Appenzell je rozhodně všestranný společník, který se vyznačuje pevným zdravím a někteří jedinci i dlouhověkostí, až 17 let. Průměrný věk je 12 -14 let.

Charakteristika appenzellského salašnického psa
Péče o aplíkovu fyzickou péči není nikterak náročná, ovšem je třeba počítat, že má vyšší nároky co se týče jeho psychické zábavy. Nechat růst appenzellského salašnického psa jako dříví v lese by vám mohlo způsobit, že kolem 2 roků jeho věku začnete řešit to, čemu jste do té doby pozornost nevěnovali. Od raného věku je důležitá zejména správná socializace na lidi, zvířata i různé situace. Důležité je si uvědomit, že je nutno socializovat “selským rozumem”, ani příliš s nátlakem, ani málo s nedostatečnou interakcí. 

Historie
Appenzellský salašnický pes je jedním ze čtyřlístku salašnických psů pocházejících ze Švýcarska. V roce 1853 bylo toto plemeno poprvé popsáno v knize Život zvířat ve světě Alp (český překlad). Stejně jako ostatní salašníci  má za předky římské honácké psy. Už v roce 1906 byl založen první chovatelský klub a plemenná kniha. Jako samostatné plemeno jej FCI uznala v roce 1989. Jméno dostal podle oblasti ve Švýcarsku, kde bylo plemeno původně chováno. I když se jedná o plemeno poměrně málo rozšířené, byla by škoda, kdyby si nenašlo cestu do více domácností u nás i ve světě.

Povaha
Standard definuje appenzellského salašnického psa jako všestranného pracovního a rodinného psa, živého, temperamentního, sebejistého a nebojácného. Ke svým lidem je oddaný a milující s potřebou je chránit. Jeho vrozenou ostražitost a nedůvěru vůči cizím lidem je potřeba správně podchytit hned v mladém věku, aby nebyl bázlivým či agresivním v projevu vůči cizím lidem. Vysoká inteligence a ochota spolupracovat se svým majitelem ho činí psem velmi vhodným k všestrannému výcviku. Najde uplatnění při různých psích sportech – od agility až po sportovní kynologii. Výborné vlastnosti hlídače a ochránce majetku i rodiny zůstaly tomuto plemeni zachovány.

Vzhled
Tříbarevný, středně velký pes, téměř kvadratické tělesné stavby, v celém rozsahu harmonických proporcí, svalnatý, velmi pohyblivý a hbitý, s chytrým výrazem obličeje.
Kohoutková výška psů se pohybuje v rozmezí  52 – 56 cm, u fen 50 – 54 cm. Obousměrná tolerance je 2 cm. Hmotnost psů je v rozmezí 27 – 32 kg. Feny mívají okolo 23 – 28 kg.
Velikostně harmonická, lehce klínovitá, poměrně plochá hlava je nejširší mezi ušima, od nichž se stejnoměrně zužuje směrem k čenichu. Nos je černý nebo tmavě hnědý, odpovídající barvě srsti. Silný chrup má pravidelný nůžkový skus, toleruje se i skus klešťový, jakož i absence některých zubů či jejich zdvojení. Poměrně malé oči mandlového tvaru mají mít živý výraz a co nejtmavší barvu. Poměrně vysoko a široce nasazené uši trojúhelníkovitého tvaru v klidu přiléhají k lícím. Při vzrušení se natáčí dopředu.
Krátký silný a suchý krk přechází v silné a kompaktní tělo. Středně dlouhý, pevný a rovný hřbet pokračuje krátkými pevnými bedry a poměrně krátkou zádí. Ocas je hustě osrstěný, ze spodní strany je srst poněkud delší. V pohybu je stočený těsně nad zádí, nesený uprostřed nebo do strany.
Hruď je široká, hluboká a dosahující až k loktům s výrazným předhrudím. Břicho je poměrně volné, jen málo vtažené.
Končetiny jsou dobře osvalené, rovné a rovnoběžné a nejsou postaveny příliš úzce. Tlapy jsou krátké s klenutými, dobře přiléhajícími prsty a silnými polštářky.
Srst je patrová, pevná a  přiléhající. Krycí hust je hustá a lesklá. Černá, hnědá nebo šedá hustá podsada jí nemá prosvítat. Zvlnění srsti na kohoutku a hřbetě se toleruje, ale není žádoucí.
Základní barva je černá nebo havanská hnědá s pokud možno symetrickými hnědočervenými a bílými znaky. Malé hnědočervené znaky (skvrny) nad očima. Hnědočervené znaky na lících, na hrudi (vlevo a vpravo v oblasti ramenního kloubu) a na končetinách, přičemž hnědočervená je vždy mezi černou respektive havanskou hnědou a bílou.  

Vztah k ostatním lidem, dětem, zvířatům
Appenzellský salašnický pes miluje svou rodinu. Od raného věku je opravdu vhodné důkladně aplíka zvykat na všechny, se kterými by se měl naučit žít. Tedy vhodně socializovat na cizí lidi, děti a samozřejmě platí jako u většiny psů, nenechávat malé děti se psem bez dozoru dospělé osoby.
Samci bývají v dospělosti občas nevrlí k jiným cizím samcům, hlavně pokud se cítí ohrožení, mívají to tak i některé feny k cizím fenám. Správným přístupem a učení vhodné psí komunikace se dá dospět k vyrovnanému chování. Je dobré appenzellského salašnického psa od štěněte zvykat i na ostatní zvířata, jak se k nim má chovat, pak je jeho spolužití s nimi v souladu.

Zdraví a péče
Zdraví appenzellského salašnického psa je od počátku chovu v celé jeho ještě málopočetné základně stále dobré. V chovu se rentgenují kyčelní a loketní klouby kvůli dysplazii. Jiná vyšetření chovní jedinci povinná nemají, i přesto někteří chovatelé ze své vůle pro jistotu činí i další různá vyšetření. Údržba srsti je, kromě období línání dvakrát do roka, téměř bez práce. 

Závěrem
Pokud chcete do života další “dítě”, které vám zpestří všední dny svou chytrostí, živostí a oddaností, appenzellský salašnický pes je ten pravý pro vás! Má rád spolužití s vámi, akce, výlety, sportování. Je to skvělý psí parťák.

Ostatní páníčci hodně nakupují v těchto kategoriích