Appenzellský salašnický pes
Popis
Appenzellský salašnický pes - váš věrný ochránce
...
Je to středně velký pes, od ostatních salašníků jej rozeznáte dle zatočeného ocasu nad záď, ve zbarvení: uhlově černá srst s hnědým pálením a typickými bílými znaky. Navíc je ve standardu uznávána i hnědá varianta. Appenzellský salašnický pes budí pozornost všude, kde jej potkáte. Někdy právě i výrazným štěkotem, jindy tím, že je to stále málopočetné plemeno. Appenzell je rozhodně všestranný společník, který se vyznačuje pevným zdravím a někteří jedinci i dlouhověkostí, až 17 let. Průměrný věk je 12 -14 let.
Péče o aplíkovu fyzickou péči není nikterak náročná, ovšem je třeba počítat, že má vyšší nároky co se týče jeho psychické zábavy. Nechat růst appenzellského salašnického psa jako dříví v lese by vám mohlo způsobit, že kolem 2 roků jeho věku začnete řešit to, čemu jste do té doby pozornost nevěnovali. Od raného věku je důležitá zejména správná socializace na lidi, zvířata i různé situace. Důležité je si uvědomit, že je nutno socializovat “selským rozumem”, ani příliš s nátlakem, ani málo s nedostatečnou interakcí.
Historie
Povaha
Vzhled
Kohoutková výška psů se pohybuje v rozmezí 52 – 56 cm, u fen 50 – 54 cm. Obousměrná tolerance je 2 cm. Hmotnost psů je v rozmezí 27 – 32 kg. Feny mívají okolo 23 – 28 kg.
Velikostně harmonická, lehce klínovitá, poměrně plochá hlava je nejširší mezi ušima, od nichž se stejnoměrně zužuje směrem k čenichu. Nos je černý nebo tmavě hnědý, odpovídající barvě srsti. Silný chrup má pravidelný nůžkový skus, toleruje se i skus klešťový, jakož i absence některých zubů či jejich zdvojení. Poměrně malé oči mandlového tvaru mají mít živý výraz a co nejtmavší barvu. Poměrně vysoko a široce nasazené uši trojúhelníkovitého tvaru v klidu přiléhají k lícím. Při vzrušení se natáčí dopředu.
Krátký silný a suchý krk přechází v silné a kompaktní tělo. Středně dlouhý, pevný a rovný hřbet pokračuje krátkými pevnými bedry a poměrně krátkou zádí. Ocas je hustě osrstěný, ze spodní strany je srst poněkud delší. V pohybu je stočený těsně nad zádí, nesený uprostřed nebo do strany.
Hruď je široká, hluboká a dosahující až k loktům s výrazným předhrudím. Břicho je poměrně volné, jen málo vtažené.
Končetiny jsou dobře osvalené, rovné a rovnoběžné a nejsou postaveny příliš úzce. Tlapy jsou krátké s klenutými, dobře přiléhajícími prsty a silnými polštářky.
Srst je patrová, pevná a přiléhající. Krycí hust je hustá a lesklá. Černá, hnědá nebo šedá hustá podsada jí nemá prosvítat. Zvlnění srsti na kohoutku a hřbetě se toleruje, ale není žádoucí.
Základní barva je černá nebo havanská hnědá s pokud možno symetrickými hnědočervenými a bílými znaky. Malé hnědočervené znaky (skvrny) nad očima. Hnědočervené znaky na lících, na hrudi (vlevo a vpravo v oblasti ramenního kloubu) a na končetinách, přičemž hnědočervená je vždy mezi černou respektive havanskou hnědou a bílou.
Samci bývají v dospělosti občas nevrlí k jiným cizím samcům, hlavně pokud se cítí ohrožení, mívají to tak i některé feny k cizím fenám. Správným přístupem a učení vhodné psí komunikace se dá dospět k vyrovnanému chování. Je dobré appenzellského salašnického psa od štěněte zvykat i na ostatní zvířata, jak se k nim má chovat, pak je jeho spolužití s nimi v souladu.
Závěrem